Samotné slovo „vyžle“ zní jako nějaká věc, rostlina nebo malé zvíře… Ale není tomu tak. Jedná se o pěkného většího psa – Maďarského krátkosrstého ohaře, kterému se také říká „vizsla – vyžla“ (maďarská vyžla). Jak samotný název napovídá, byl vyšlechtěn v Maďarsku cca ve 14. století jako lovecký pes – ohař. I dnes se může využívat k lovu. Je to velmi aktivní psí plemeno, které má rádo společnost a pohyb v přírodě. Rád a výborně plave, je citlivý, inteligentní, rychle se učí, je přátelský a dobrý hlídač. Je-li dobře vycvičený, není agresivní k cizím psům, má rád děti a všechny členy domácnosti. Doma ho ale nenechávejte příliš dlouhou dobu o samotě, aby vám z bytu neudělal kůlničku na dříví. Je totiž na svém páníčkovi i členech rodiny velmi závislý. Denně potřebuje minimálně půl hodiny pohybu venku a zároveň i jinou aktivitu k přemýšlení. Pokud možno ale mnohem více. V opačném případě si pořiďte raději plemeno jiné, na pohyb méně náročné. Také se nedoporučuje být na něho přísný, aby pak nebyl příliš bojácný nebo naopak agresivní. Je spokojený, když se s ním vychází po dobrém, když se k němu chováme s láskou a pochopením. Dorůstá do výšky 54 – 63 cm, váží 22 – 30 kg. Dožívá se 12 – 15 let.
Díky přátelské a živé povaze tohoto plemene můžete zažít i nejedno milé překvapení.
Mirek si pořídil štěně maďarské vyžle – Badyho. Pravidelně s ním chodil do nedalekého rozlehlého parku, kde se mohl pořádně vyběhat. Na jedné z každodenních procházek zahlédl opodál slečnu s malým bílým psíkem. Byla štíhlá jako proutek. Zalíbila se mu velice, tedy vůbec neprotestoval, když ho Bady zatáhl přímo k ní.
Mezitím co se pejsci družně seznamovali, také Mirek prohodil s onou neznámou pár slov. Dokonce si s ní ujednal i první rande opět v parku. Po čase spolu začali chodit. Když pak jednou pozval Mirek Šárku k nim domů na čaj, tak jen co zmizela za dveřmi jeho pokoje, spráskla babička ruce: „Vždyť ta holka je hubená jako vyžle!?“