Výbojkou se rozumí uzavřená trubice, která je naplněná směsí plynů a různých par, což se odvíjí od konkrétního typu. Do této trubice z vnějšího prostředí zasahují dvě či více elektrod. Tím je tak umožněno zavedení elektrického proudu do plynové náplně. Dle tlaku plynové náplně se výbojky dělí na vysokotlaké a nízkotlaké.
Mezi výbojky se zpravidla řadí i tzv. obloukové lampy. Těleso osvětlovacích výbojek je umístěno v baňce v kryté luminoforem nebo čiré. Mimo výbojky určené coby osvětlovací existuje typ tzv. usměrňovacích. Jak už z názvu vyplývá, jsou určeny k usměrňování střídavého proudu. Jde o skleněnou baňku či kovovou komoru, která je vyplněná inertním plynem, ve které je izolovaně umístěná studená anoda a horká katoda. V elektrickém obvodu se chová usměrňovací výbojka obdobně jako elektronka – dioda.
Žárovky, světelné zdroje jsou z pohledu historie stále novější záležitostí. Nicméně i tak zde bylo několik velkých a především technických proměn. Na základě rozhodnutí Evropské unie tak zároveň končí jedna vývojová etapa.
Je třeba věnovat pozornost historii dnes již zcela běžného a nepostradatelného prvku v rámci našeho každodenního života. Jen tak pro zajímavost uveďme, že to bylo roku 1896 kdy byla vynalezena první rtuťová výbojka. Tímto otevřela cestu k výrobě výbojek i zářivek tak, jak je známe dnes.
Specifika a výhody
Rtuťová výbojka je naplněna směsí argonu a dusíku. V baňce je pak křemenný hořák s elektrodami. Baňka je zevnitř pokryta luminoforem, jenž mění ultrafialové záření na jasné a viditelné bílé.
Speciální typem tohoto druhu jsou i tzv. směsové výbojky. Zde je v baňce umístěno wolframové vlákno, které je sériově spojeno s hořákem. Toto vlákno pak doplňuje spektrum rtuťové výbojky v červené oblasti, kde navíc nahrazuje úlohu tlumivky. Předností je velice rychlý náběh do plného výkonu, stejně tak možnost nahrazení žárovek větších výkonů těmito výbojkami bez nutného použití předřadníku.
Využití například v rámci světelných efektů v divadle, posilovnách, kriminalistice apod.